Starý.
Starý chlap.
Jsem starý chlap. Už je mi padesát a tož jsem starý chlap. Vlastně už je mi padesát jedna a tak jsem ještě starší chlap. Raději se nesmějte, je to tristní pocit. Je to mizérie. Stačí, když se ráno podívám do zrcadla a znechuceně a rychle dokončím ranní toaletu a jdu se zhnusen vyprázdnit. Taky už to tak nefunguje…Prostě roky nezastavíš.
Zkusím vám to popsat z té veselejší stránky.
Tak snad bych mohl začít děvčaty. To vás třeba rozveselí i když já budu ještě posmutnělejší. Kdysi macho a teď? Darmo mluvit. Sex? To je taky mizérie. „Pekelných devět vteřin“, jak říká můj kamarád. Ale která by stála o takovou rychlovku? Děvčata už na mě tolik neberou a o sexu s nimi už můžu jen snít… Ilustrační příhoda- vstoupím do tramvaje, zubím se svým umělým chrupem na krásku okolo dvaceti, myslím si elegán, přímo tesilová kvalita a to děvče nešťastné se hned vymrští a pouští mě sednout! Nezabili byste ji?! Nebo večer ve vinárně. Mládež se baví. Jihoamerické rytmy, mochito, hezké holky v náručí nemožných metrosexuálů a já. Chce se mi spát. Nikdo se mě nevšímá a když se o nějakou otřu, tak prchá. Tak jdu. Ležím a čtu si tlustý román. Já který jsem krčmu v mládí zavíral. To jsou konce. A bude hůř…Ještě ta prostata. Zažívání.Nadýmání. Skleróza. A tak nějak, už mi taky není moc dobře a ještě bych holky honil. Na mě už dělá oči jen sousedka Kropáčková. A to je bába. Bohatě přes čtyřicet…Sejdeme li se s kamarády s mládí, tak si nejvíce pokecáme o naších diagnózách Jsme sbírka lazarů a marodů. A takoví jsme byli samci.Kluci nadržení. Což o to, nadržený jsem i teď, jenže to nezajímá ani tu moji, což teprve děvčata z gymnásia? Takže se s klukama setkáváme, ale znáte to? Když dojde řeč na holky, tak jen vzpomínáme a protože nám už ani paměť neslouží, tak je to taky neveselé povídání. Většinou si říkáme která se nám líbila a proč nám dala košem. Tedy, nedala…nám. Jo,holky z naší školky…pěkný báby!
Vlastně vidíte, ještě bych se na tu padesátku mohl podívat i realisticky, abyste věděli, že to není žádné terno, být padesátníkem. Zkuste si představit, když přijdete v mém věku o práci. Pokuste se vydat hledat novou. Hned vám tam mladý a dynamický mládenec vpálí, že jste pro jejich firmu už starý a nepotřebný. To se pak vlečete ulicemi a nevíte co si počít. Termín důchodu mi pánové nahoře stále posouvají. Takže se ho asi nedožiji a ještě navíc, mě nikde nepotřebují. A to jsem budoval socialismus i s kapitalismem dohromady…Jdu k doktorovi a ten mě srazí další vyvedenou hláškou“co bych prý nechtěl, že už je mi padesát a tak jsem prolezlý nemocemi úměrně k svému věku“. Idiot! Zajdu na jedno, ale při těch cenách si o moc více v hospodě nedám. Sedím a poslouchám řečí stejně postižených hlupáků. Blížíme se k věku seniorů a to je tedy panečku pocit. To se řekne, prožít kvalitní a smysluplné stáří. Ale, kde na to vezmu?! To jsou kecy z televizních reklam a ne ze života. Minule do mě hučela nějaká bába z banky, prý ať se u nich u nich připojistím na penzi, že v roce 2023 mi vyplatí cílovou premii. Blbá bába. V roce 2023 budu mít jinačí starosti, než čekat na tu jejich almužnu. A tak je to se vším. Prý padesát je nejlepší věk! Tak ať si to někdo zkusí. Tohle může myslet vážně jen mladý a perspektivní tvůrce reklamních spotů anebo velmi starý kmet, kterému se zdá, že padesát bylo ještě jeho mládí.
Elixír mládí.
Někdy se takhle zasním a říkám si, kdyby šlo otočit imaginárním knoflíkem a vrátit ty roky nazpět, jak bych to dělal všechno jinak a lépe. Ale jak se tak znám, houby bych dělal jinak. A už vůbec ne lépe. Zase bych podělal všechno, co by šlo. A nezbohatnul bych. A ženský by mě jen využívaly a pak odkoply, jako doteď. Jsem to ale chudáček. Chcípáček. Jeden by slzu uronil. To jsou tedy konce. A takovej jsem byl slibnej. A plný elánů a plánů.Pětiletku jsme plnili a třeba někdy i za cenu velikého vypětí. A závazky jsme si dávali.Které jsme pravidelně překračovali. A pak se s brigádou ožrali jak koně. Oj, to byly časy! Holky co byly soudružkami jsem v kole vytáčeli a pel jejich nevinnosti stírali. Ty mrštnější si nás pak za manžely vybraly a sektorový blahobyt s námi budovaly. A děcka? Parchanti jedni nevděčný! jsme plodili. Ale stejně bylo fajn. Když je vám třicet, tak na všechno je času dost. Teď už je to jinačí. Přišla „nová doba“ a ta si žádá nové a neotřelé postupy. A tak zatímco jsme klíčky cinkali, na rozloučenou s dobou „nesvobody“, tak ti co jedli vtipnou kaši si naší fabriku zprivatizovali a to většinou tak, že za peníze té továrny a teď okolo nás jezdí v limuzínách a tlemí se na nás, jako že oni jsou ti co všemu rozumějí a že“kapitalismus si žádá své a že když si teď opasky utáhneme, tak jednou…“ a že my jej můžeme budovat s nimi, prý všichni jsme stáli na stejné startovní čáře. Hlavně to sedí od bývalých soudruhů a taky šmelinářů a taxikářů a veksláků. Blbec jsem byl a blbcem jsem zůstal. Žádný elixír by mi nepomohl.
A takhle mi to ta moje říká pořád. Že jsem budižkničemu a že vůbec, ale vůbec neumím rodinu zabezpečit. Teď. V padesáti. To bych chtěl vidět jí, jak by zabezpečovala. Sedím a remcám. Na všechno. To nám padesátníkům jde. Rozumíme zásadně všemu. Fotbalu i politice
Makroekonomice i ženské kráse. Stále říkáme“vzpomínáš, jaké to bylo parádní, když jsme byli mladí“? Taky se kasáme“jak jsme to tomu bolševíkovi nandali“. Houby. Drželi jsme lať. „Kdo nejde s námi, jde proti nám“, se říkalo. Já byl obzvláště statečný. „několik vět“ jsem taky podepsal. I když, až v roce 1994, ale přece! Jsem to ale hrdina.
Takže mi milí a velmi nerozumní čtenáři, jak vidíte, chtěl jsem vám i tentokrát napsat něco veselého, přímo vtipného a jak to dopadlo? Opět žluč a remcání. Tak to je se mnou vždycky. Myslím si, že jsem zábavný a pak mě nikde nezvou – protože nechtějí totálního skeptika a cynika poslouchat. Ale co vy víte? Žijete stejně mizerný život a ještě si v tom lebedíte. Andělka už zase říká, abych toho nechal, že z mého sepisování, zase budete smutní. Co ona ví? Má skvělého a vtipného mužíčka. Jen si to děvče nešťastné neuvědomuje….
No nic, už vás nechám na pokoji. Vy všichni, co už je vám padesát víte. A těm mladším nechci jejich iluze brát. I vy se dočkáte a pak si vás rád poslechnu.
Dobrou
EM
