Slevy.
Probudil mě dusot mnoha nohou. Dav se hrnul okolo baráku a mě vyrušil ze spánku úprk tisíců nohou. Vztyčil jsme se šokován na posteli!
„Už to začalo!“
„Ale co??“, řvalo to ve mně.
Andělka procitla též. I ona se posadila, ale na rozdíl ode mne, hned byla v obraze.
Vykvikla“Slevy!“ a hrnula se k oknu.
„Povánoční slevy, už jsou tady“, jásala.
Nechápaje nic jsme přistoupil k oknu a pozoroval masu jak utíká k místnímu chrámu. Byl den svatého Štěpána, a ten dav se hrnul k našemu chrámu konzumu. Bylo slyšet kvílení pneumatik a skřípění pneumatik automobilů, které se pokoušely najít místo k parkování. Marně. Najížděly tam tisíce slevy chtivých zákazníků. Moji Andělku to vyloženě vymrštilo. Byl jsem ztracen. Vyhnán z domu, bez snídaně a postrkem k našemu supermarketu. Slevy právě začaly a uhranuly tisíce zákazníků.
Nějak jsme se ještě nechytal, ale po cestě mi bylo vysvětleno, že taková akce je pouze jednou do roka. Já sice měl pocit, že slevy jsou zde stále a stále větší, ale moje drahá mi vysvětlila, že se mýlím, že „teprve teď TO začalo!!!“. Tak to jsem byl sám zvědav, čím nás v supermarketu překvapí. Už nákupem tak zvaného Ježíška mě překvapili totálně a hlavně sumou, kterou mě letošní Ježíšek stál. Z toho jsme se ještě nevzpamatoval a už se na mě řítilo další utrácení. Tak vykapsovaný jsem už dlouho nebyl. Nejméně od minulých Vánoc. A teď jsme se hnali za dalším nákupem. Uf!
Mega slevy! Slevy snů! Krach cen! Všude to do na nás hrnuli. V marketu byly dvě třetiny města. A my mezi nimi. Regály se vyprazdňovaly, zásoby mizely, davy se rvaly, nákup na Štěpána byl v plném proudu. Andělka schystala mošny, rance, nůše a s obrovským nasazením se vrhnula mezi šílený drancující dav. Všude plno až po okraj. Rabování regálů v přímém přenosu.
„Pohni se“, strkala mě před sebou. „Buď mužem činu“, snažila se ve mně povzbudit moji loveckou vášeň. Postrkem jsem byl hnán k obchodům nabízejícím netušené. Snažil jsme sice Anděla brzdit, ale bylo to marné.
„Všechno už máme“, snažil jsme se krotit její entusiasmus.
„Nic nepotřebujeme“, tvrdil jsme jako Hus na hranici Kostnické, ale Andělka mě jen odzbrojila, zdrcujícím pohledem a zasunula mě do fronty. Vystáli jsme frontu, ve které jsme nevěděl na co vlastně stojíme. Po půlhodině jsme se to měl dozvědět. Byly to parohy!! Lovecká prodejna potřebovala provětrat a tak vrhnula na trh množství paroží. Koupili jsme troje! I když jsme statečně tvrdil, že parohy které mám, mi bohatě stačí, tak mi Anděl nedal šanci. Prý vezme jedny pro nás, tetu Helu a jedny taky pro šéfa! Ten teda bude mít radost. Šéf. To si u něj šplhneme.
Další fronty už byly kratší, zato byly vydatnější. Koupili jsme tři balení dětských plen. Nějak mi nedocházelo proč? Ani my, ani naší známí, děti už neměli a dávat je třináctileté slečně naších sousedů, mi nepřipadalo ani logické, ani směšné. Inu, slevy si nedají poroučet. Anděl mi ukazoval asi šestisté tričko, které ve slevě mohla pořídit, ale já to už nebral. Ten příval slev a totálních slev byl mohutný. Nějak jsme nestíhal. Tohle všechno koupit, to musí být masox. Andělka byla ve svém živlu. Koupila mi kšandy, velmi široké a břicho podpírající. Prý, že mi nebude donekonečna všívat klíny do mých kalhot. Nějak se nemohla smířit s faktem, že stárnu a tloustnu, a lepší že už to nebude. Koupila i prdící figurky( hit loňských Vánoc) jako by ji nestačily větry, které produkují já. Promiňte mi ten Géňuv humor, prostě, je to tak! Ta koupí vše. Jen nevím, zda to můj bankovní dům bude akceptovat?
Andělka měla svůj mimořádný den. Já jsem byl na rozpacích. Ale, to jsem devadesát procent času s ní. Slevy na ní mají vždy větší účinek, než můj sexuální apetit. To je fakt.
Domů jsme se vraceli pod tíhou úlovků, které nám bylo dáno ulovit. Tuny. Hromady. Hrůza. Fakt, děsné!! Doma vše vybalovala a vším se těšila. Mě brala jako nosiče a nechápavého neandrtálka, který neví, co všechno jsme si za mizerný groš pořídili. Mizerný se mi nezdál. Já to budu muset zaplatit. Anděl sice taky maká, ale při chuti, kterou má do nakupování, by ji její mzda vydržela, jen na den výplaty.
No nic, raději dobrou. To jsou muka, tyhle slevy. Vám, milé dámy, přeji ropného šejka za manžela a mým drahým souputníkům, chci vyjádřit soustrast.
Dobrou
EM
