Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pavel II.

 

Ivanka otočila klíčem a vstoupila do bytu. Prostorem dunělo Haydnovo Oratorium: Dunělo není asi to správné slovo – spíše hřmelo.No a Pavel běžel na klusoběhu svůj běh pro zdraví. Běžel svých každodenních pět kilometrů. Proč? Inu protože i on se stal obětí“moderního životního stylu“, a snažil se tak být stále mladý, štíhlý a krásný. Nic z toho se mu sice nedařilo, ale přesto se na přístroji mučil, v marné touze, jednou dokonalosti dosáhnout. Nebylo mu pomoci. Běžel a běžel. Klasika. Oratorium dunělo, až se odlupovala omítka. Taktéž klasika. Jedna zvrácenost vedle druhé, vážná hudba a nahý zmítající se chlap na klusoběhu.  Pavlovou specialitou totiž bylo, že běhal zásadně nahý! Nahý jako Adam.Prý se tak cítí lépe.Byla to jeho zvláštnůstka, která Ivanku vždy velmi pobavila. Onehdy se Pavla při výkonu pokusila vyfotit. Při běžeckém výkonu – samozřejmě… Nedal se! Dokonce se durdil. Věděl, že Ivanka je natolik škodolibá, že by tyto intimní fotografie byla schopná ukazovat svým kámoškám a ještě se tomu mohutně smát!

 

Barokní hudba a Pavlovo mohutné mužství se zmítalo rytmicky společně do rytmu běhu, tohle se jí líbilo. Spíše ji to ale bavilo. To“mohutné“ píšu jaksi navíc. Aby měl Pavel radost. Mám ho rád a když si tenhle canc jednou bude číst, tak se bude nadýmat pýchou. Ovšem, podle Ivanky, Pavlovo mužství prý nepřesahuje celostátní průměr! Ale fakt nevím, odkud ona může tuto statistickou položku potvrzovat, když jinak je prý Pavlovi velmi věrná, a v tom případě, by přeci nemohla mít žádné srovnání, že ano?! A odkud by získala informace o „celostátním průměru“, tak to je mi už opravdu záhadou! Když jsme to onehdy dal k lepšímu před Andělkou, tak mě uzemnila, že Ivanku chápe. Že prý to je jasné, a že ani já se svým vybavením, celostátnímu průměru nevymykám. Ty jo! Dokonce si neodpustila indiskreci a dodala“že, já mám spíš celostátní podprůměr“! Fuj! A pro tohohle hada já dýchám! Holky jedny nevděčné…!

 

Ivanka vstoupila do místnosti a jako již tradičně nakročila k hudební skříni a otočila volume na sotva slyšitelno. „Pavle, to se nedá poslouchat, jak v tom randálu, ještě můžeš běhat??“, vyřešila situaci za Pavla. Tak a bylo to! Pavel se bezmocně zmítal, do již neslyšitelného rytmu a tiše úpěl. Tohle už znal. A dobře. Jeho Ivanka nejlépe věděla, co Pavlovi prospívá a co mu škodí. A hlasitá hudba byla na ní mor. A „Pavlova hudba“, dvojnásobně. Kdyby tam měl alespoň něco rytmického. Michala Davida a tak. Ale Haydna? Mozarta? Vivaldiho?? Tak to ne! Tohle se musí zatrhnout hned v zárodku! Tohle normální člověk prostě neposlouchá a cvičit už při tom vůbec nelze! Pokud se vám zdá, milí pánové, že to odněkud znáte, tak vězte, že to dělají všechny!! Všechny!!! I Andělka ví nejlépe, co mám poslouchat a jak hlasitě. I moje dcera a dcery kamarádky a holky z práce, taky nejlépe vědí, co těm jejich moulům svědčí. A nejenom v hudbě. Stále mají s námi“tolik práce“ a „ať dělají, co dělají, tak nás nepolidští“… To je přímo patologické schéma. A téma pro všechny generace žen. Vědět nejlépe, co váš milovaný potřebuje! A my vám to žereme. Neprotestujeme. My Češi ano –a co například na Slovensku? Co ty Zolo, ta tvoje taky ví nejlépe, co můžeš? S popisu Andrejky tuším, že i u vás je emancipacia v plnom prúdě! Víš co se Zolo říká o emancipaci po ostravsku? Že má ženská manžela Emana – cypa! Tož tak. Pro neznalé - proč oslovuji priatěle zo Slovenska? Tak tam už mám prý Fajn klub a v Česku – houby! Nikdo mě tady nemá rád. Čehúni jedni pitomí!

 

No ale zpět k příběhu: Ivanka vstoupila do bytu a zhrozila se. Jako obvykle z Pavlovy nahoty a z jeho hudby! To nešlo. Musela ho zpacifikovat. Hned! Takže mu přeladila na minimum, pak vypnula přístroj a naladila něco“normálního“, takový ten seriál o lidských problémech – v televizi, co běží non stop.. Například Náměstíčko – to už bylo snesitelné. Pro Ivanku. Pavel se ještě chvíli vyzmítal na přístroji pro zdravé, a pak odpadl. Tělesně i duševně. Sesunul se a schoulil do sebe.Padla na něj krize. Dílem z nedostatku kyslíku a dílem z průběhu onoho veledíla. Myslím tím epizodu Ivankou zvoleného seriálu. Ostatně jen tak ochutnáme noticku k zmíněné epizodě:

 

Roman řekl Janetě že jí nemá rád, doktor Chrastěj sdělil konsorciu, že odchází, a Věrka se přiznala Janovi, že se vyspala s Lumírem. Tak! To byla hlavní osa osmsetšesté epizody onoho super seriálu. A Ivanka si ohryzovala nehty a byla rozložená…Měla slzy na krajíčku a Pavlovi opakovala, jak mohla být Věrka tak bezcitná a Chrastěj tak neomalený. Pavel nechápal nic. Ale o to v téhle epizodě opravdu nešlo! O Pavla vůbec ne! Pavel se unavil na klusoběhu,  a ještě chtěl mít Ivanku rád. Jenže, ta byla celá smutná z vyústění této epizody seriálu a neměla na Pavla náladu. To jsou konce….Seriály jedny pitomé. Ty naše krasavice žijí spíše životy hrdinů vysněných a nás mají problém vůbec zaregistrovat. Naše city, zájmy, sny – tak o těch neví vůbec nic a navíc je to ani nezajímá!! Pro Pavla nic nového, jako pro tisíce odložených chlapů v zemi. O sexu si nechal zdát(stejně je to někdy lepší…) a zkusil se prospat do dalšího mizerného dne. Doufal, že mizernější už být nemůže.Bloud. Přestože ho stále trénuji a otužuji a masíruji s tím, že může(!) a že jen málo dnů bývá k přežití, je Pavel ještě mladý, a bohužel životem někdy i nadšený(dalo by se říct, že Pavel je nezkrotný idealista), a tak ho nechci srážet ještě více, když na to stačí Ivanka!! Ostatně:

 

Neměl ten den mít konec. Tak mi to alespoň sdělil konsternovaný Pavel. Šli spát a dalo mu moc práce Ivanku uklidnit. Stále štkala nad osudem seriálových hrdinů. A pak štkala znovu. Ráno. Když přiběhla za Pavlem, že jí ukradli auto! Tak to byl průser. Velký průšvih. Běžela mu to říct, zatímco ještě spal a netušil, že došlo k trestnému činu. Vběhla ráno do ložnice a povykovala“Pavle, ukradli mi auto“! Pavel naštěstí zachoval chladnou hlavu a zeptal se jí, kde ho měla zaparkované?. Kde? Ona ho totiž, zcela blond, zaparkovala, do vjezdu garáže. A majitel, aby se dostal dovnitř, ji ho nechal zcela logicky odtáhnout!!! Pavel pak odtušil,že ji ho mohli odtáhnout policajti.  Policisté přijeli, Ivance autíčko lokalizovali, a chtěli po ní pokutu! A ta nevalným charakterem oplývající bytůstka, jim prozradila, že prý ji to parkování doporučil, její celoživotní partner: Pavel! Pavel nevěřil svým uším. Kvalitním poprsím a elastickými křivkami vybavená Ivanka policistům evidentně imponovala. Pavel ne! On takové tvary nemá! A tak Ivanka dostala jen mírnou pokutu a Pavla si pozvali na inspektorát! Ty jo!

 

Pavel soptil. Jenže, co my s těmi našimi kráskami naděláme? Odzbrojující úsměv a lehké přitulení – a jací jsme?! Chtěl jsem to dnešní pojednání nazvat: Jeden den Pavla S, ale už se podobný název ve světové literatuře objevil a tak jsem tuto epizodu nazval obecněji. Onen bestseller však vyprávěl o jednom dni Ivana Denisoviče v gulagu, ale já si myslím, že i den „našeho“Pavla, je takovým očistcem, že by si to někdy s Ivanem D. docela vyměnil…

 

Dnes tedy dobrou. A už se těším. Zítra jdeme s Pavlem S. na kafe a já už tuším, jak si budeme zase skákat do řeči, ve snaze ze sebe rychle vysypat všechny ty těžko uvěřitelné historky, které nám život s našimi“blondýnkami“přináší…

 

Takže, ještě jednou

Dobrou

Em a nek

www.emanmarecek.estranky.cz