Jdi na obsah Jdi na menu
 


Předvolba.

 

Jdu takhle Ostravou, nyní, jako všude v naší zemi prudce předvolební Ostravou, a koukám se okolo sebe. To je u mě obvyklé, že furt někde očumuji, stále někde někoho pozoruji, doslova lelkuji a tak se mi poměrně často stane, že na mě pozorovaný objekt vybafne, například:“Co čumíš, cype!“ To je u nás takové, ještě jemné označení otrapy, a pokyn abyste se klidil. Když okouním v jiné části města, tak mě zase upozorní na to, aby nekoukal a uháněl, větou:“Co čumíš, ty bílá k…o“, tak to pak odcházím o poznání větší rychlostí…. Holt, Ostrava je region rázovitý, jak zpívá Jarek. Předvolební je snad ještě rázovitější.

 

Volby? O nich psát nechci. Ani pitvat, jak ono, z mého pohledu, už nic neřešící přeskupování koryt dopadne - tím se dnes zabývat opravdu ale opravdu nebudu. Spíše vám chci sdělit několik minihistorek z města které je vám dnes spíše známo ulici Stodolní a šachtami(ovšem, vlastně - zajímalo by mě - kolik mladých ostravanů by vám dokázalo odpovědět,  ještě na otázku:  kdože to je(byl) havíř??)! Ostrava má stále pověst černého a velmi špinavého města. A zajímavé jistě je, že tohle označení dostala, ještě před přílivem smažek, cikorek a ciken. Nyní je to kupodivu“nejzelenější město v České republice“! I když mi možná nevěříte, stačí se vydat na věž naší, taktéž pověstné radnice, a sami tenhle div pak můžete posoudit. Z věže ovšem, jednou musíte dolů a tam už to tak zeleně nevypadá. Dnes je Ostrava opět černá a… hutně rázovitá. Ovšem i veselá a smutná. I kulturní a multikulturní. Inu – Ostrava…

 

A když je veselá, tak tak nějak divně. Zrovna dnes mi veselá připadla ilustrativní historka. Jel jsem tramvají a mířil jsme z centra města do jeho okrajové čtvrti. Příliš okrajové. Tuhle část města jsme, my Ostravané, již dávno prohráli a odevzdali bezúplatně hordě černých hub z východoslovenského kraje. Přišlo jich, len „zopár rodzin“ a už je jich více než původního obyvatelstva. Totálně se přemnožili. Kdysi se mi to stalo s morčaty. Dal jsme páreček morčat do kotce a nechal je na pokoji. Nějak jsme jim vždy dal trávu nebo kvak( obří kedlubnu) a morčata jsem v jejich rozmnožovací zábavě nijak neomezoval a prásk! Jaro přešlo v podzim a bylo jich tam pětadvacet!!! Tak jsem je vyházel z kotce do roští u baráku. A ony si tam hned udělali kolonii, a snad by tam dodnes vegetovaly a množily se dál, ale zachutnaly naším kočkám a tak na další sezónu bylo po morčatech, a byl klid! Tyhle kočky mít na tu přemnoženou čeládku v Ostravě Přívoze nebo Hrušově…( Uf, až jsem se vám zasnil, jak jsem se do představy položil. ) Ale tam( do Přívozu) jsem vlastně dnes jel, jak jsem už avizoval. A v tramvaji ciken více než sedaček, tři kočárky a hluk jak na tureckém trhu(Turci prominou). Já už dostatečně otrlý a otupělý jsme seděl mezi tou bandou primitivů. Dělal jsme, že nevidím, že mi černá ruka projela kapsu a malý zmrd s dlouhou černou nudlí u nosu se mi pokoušel vyšplhat na klín. Postupně se tramvaj vyprazdňovala a zůstalo nás ve voze asi šest. Dva z toho byli revizoři! Věru nevím, co v tomto kraji pohledávali? Ale pokusili se nás zkontrolovat. Nebylo divu, že u posledních dvou neuspěli. U nás ještě ano. Byli jsme bílí - já a stará a původní obyvatelka těchto končin, jsme asi na hlavu a hloupě poctiví – jako jediní jsme měli jízdenku. Chlapci se přemístili k dvojici cikánek a požádali je o lístek. Cikny se bavili nerušeně dál a chlapíků ve službě si nevšímaly. Ti chudáci se pokoušeli plnit povinnost a tak do nich chvíli hučeli. Pak šli za řidičem - co jako s tím? Onen už zkušený matador jen pokrčil rameny a nechal je v tom koupat. Přijeli jsme na konečnou a cikny a revizoři konečně vystoupili. Nemohl jsme si to nechat ujít a tak jsme vystoupil s nimi a čekal na další průběh. Žádný nebyl. Cikorky se vydaly k nejbližšímu polorozpadlému domu, kde bylo další množina onoho etnika a další byli vylepeni v oknech a povykovali na ty dole a další…no nic. Černo. Tady ano. A ty dvě trubky stáli u tramvaje koukali za cikánkami a já se jen těšil na okamžik, že se za nimi přeci jen vydají a budou je chtít pokutovat i v této smažkami promořené kolonii. Nechtěli. Nebyli to sebevrazi. Ta tlupa by snědla. Je i s řidičem soupravy, a soupravu by odstrojila a odvezla do sběru. Tihle idioti to tak dělají. Opravdu si jsou schopni rozebrat střechu nad hlavou, zpeněžit a nechat si pršet na kebuli. Stejně to nikdy netrvá dlouho. Vždy se najde kretén typu Kocába a už“řeší“ problém menšin. Job jeho mať!!! A už tam makají“bílé huby“ a dávají jejich vybydlené( jaké“jejich domky“,původně naše, ale nyní jimi vybydlené ) domky či byty do pucu, aby je ti primitivové, znovu vybydleli a tak to jde stále dokola – inu, cigánské perpetum mobile, tomu říkám…Raději jsem se znechucen stáhnul. Moc dlouho jsme situaci nepozoroval, nechtěl jsem dostat svůj příděl urážek - za to, že na ně dřu, daně platím a držím hubu…Makám a snáším na hromadu a ty krysy hodují.

 

Nosíme na hromadu a je nás čím dál méně. Těch co na hromadu nosí. Ti druzí z ní stačí rychleji odnášet. A aby toho nebylo málo, tak ještě „čórujou“, že ani do práce nestíhají chodit. Onehdy v Opavě. Z krámu vyšli. Bylo jich sice pět, ale Karlu Poláčkovi by se asi nelíbili. Vychrtlí ve značkových teplákovkách a se značkovými teniskami na nohou. Co si taky pořídíte za podporu, že?? Tyhle gumy vyšly z krámu a mohutně se řechtali. Za chvíli jsem pochopil proč. Jeden z těch cikor vytáhla z bundy tak patnáct tabulek, jejich oblíbené Milky – „dej svému drahouškovi to nejlepší“, tuším zpívá se v reklamě na tuhle dobrotu. „Koupil“za pět prstů a ještě se mohl umlátit smíchy. Komu se asi tak smál? No mě…vám…Kocábovi… Ráno podpora – odpoledne otočím parfém, bundu nebo čokoládu a jsem vyladěný. A ty nečum, ty bílá….to mi řekli, když jsme čuměl. Tak jsem dočuměl a ve své zbabělosti to pouze napíšu. Na více nemám. A Jobik tuna není. Ale bude. Jednou bude. Jestli už ovšem nebude pozdě…

 

Totiž: kraj bičuje ekonomická krize, bílý človíček srazí půlky k sobě, a doufá že to přežije a černý si ufikne fakana. Možná se vám zdá, že proti minoritě něco mám, možná vám mohu připadat i trošku, trošičku rasistický, ale já se bojím, že jsme pouhý realista. O tom mě přesvědčují mé toulky Ostravou a pozorováním běžného života.Tolik nahoněných Romek, kolik se jich potácí Ostravou, jsme už dlouho neviděl. „Reprodukční aktivita“, se tomu říká. Takhle aktivní nebyla ani sopka Eyjafjallajokull…takže tuším že erupce těchto morčat přinese výsledky v další erupci a reprodukční spirála spolehlivě zlikviduje zbytky našeho blahobytu. Na závěr sežerou i nás…Vy se nesmějte, vás se to taky týká. A pokud si myslíte, že jste schovaný za zdí, kterou jste si původně, proti chudině a lůze postavil, tak dnes už chudina i lůza má docela zřetelnou tvář – a není jenom černá… .

 

Tady se obloukem musím vrátit na začátek příběhu. Ostrava je totiž předvolební. Ze všech rohů, reklamních ploch na nás hledí, ti opět zcela“upřímní“ a „poctiví“. To je exploze! Erupce čistých a čistějších. Tolik dokonalých si snad ani Ostrava nezaslouží. Proč pak vždy čtyři roky nadáváme mi nebere mozek. A sledujete to? Zase jsem u voleb a mrmlání. Ovšem, má mě nechat netečného, ten pochod lhářů, zlodějů a kriplů dějinami?

 

Co dokázali ti minulí? Čeho tak asi za poslední čtyři roky přibylo nejvíce….Hm( ?) heren, zastaváren, bordelů a charitativních sbírek všeho druhu. Že míchám charitu s bordelem? Inu, já si myslím, že nemají od sebe zase tak daleko. Minimálně mají stejného majitele… A pak ještě tvz. „bohulibý záměr“. Opět v obou případech velmi podobný výsledek. Má vám poskytnout uspokojení a odlehčení – obojí dosáhnete snadno. A herna vám dodá naději – když politik to nedokáže. A tak stále dokola. Prostě – před čtyřmi léty jsme vstupovali do“zásadní fáze dějin“ a toužili“po změně“ a co myslíte, že budete očekávat za čtyři roky…

 

Raději dobrou

EM    www.emanmarecek.estranky.cz