Večer „svobodného“ mládence.
Strávit pestrý večer ve společnosti pohledných dívek, není v naší čtvrti, zrovna jednoduchý úkol. A to ani pro starého mládence, jako jsme já. Tedy „starého mládence“, račte pochopit, že to není zrovna přesná definice mého stavu. To jen, že Andělka odjela navštívit svojí starou, nemocnou maminku a tak jsem se na pár dní , zase stal „svobodným“. Mládencem už asi těžko, ale stejně si to nedám vymluvit, že jsem ještě stále pohledný(he,he), mladý(ha,ha), vtipný(tak to je snad jasné) a zábavy chtivý chlap v nejlepších létech. Takový ten, co se vyzná
- alespoň si tak samozřejmě připadám. Milé dámy, copak si myslíte, že ti vaši „kluci“, si taky takhle nepřipadají? Zvláště když jste na míle daleko?! Copak, žádný z vašich mužíčků v té chvíli neomládne a alespoň si neudělá tak zvanou “panskou jízdu“, s plechovkami piva a fotbálkem za přítomnosti stejně potrhlých kumpánů??? Copak by si ten váš páprda a jeho kámoši neobjednali striptérku až do domu? Jen jejich vrozená lakota jim v tom brání. Jinak zábrany nemají!!
Takže, moje Andělka zmizela za horami a já pocítil závan „stříbrného větru“. Hm, stříbro ve vlasech už mám a větry ty mám permanentně! Nu a tak jsem se rozhodl, že večer bude show a to veliká. Přemýšlel jsem, kam vyrazím. V naší čtvrti bohužel, je pouze několik lokálů a to většinou páté cenové skupiny. Například ten lokál naproti našeho domu - zaplivaná podlaha, stoly bez ubrusu, velmi přestárlá a vytahaná barmanka, a sestava z místní ubytovny zahraničních dělníků. Byla to nesnadná volba, najít podnik „mé“úrovně a potřeby.
Napadla mě místní tančírna a tak jsem se oholil, Pitralonem vymazal hubu, navlékl si dederonovou košili, vázanku na gumičku, tu co můj táta nafasoval, ještě když dělal na drahách a nacpal jsem se do obleku ze svatby. Bohužel, tehdy jsem vážil o dvacet kilo méně a tak mě tentokrát oblek doslova obepínal. Přesto jsme si připadal velmi sexy. Zkrátka, nesoudný starý samec, co má po sezóně, ale ještě mu to nikdo neřekl. Byla to sice lepší volba, než pumpky a pepito čepice, co jsme měl minule, ale i tak jsem „měl ránu“.
Vyrazil jsem do místního disko dance clubu a připadal si jako velký Majkl Džekson. Místní omladina mě vzala. No, vzala? Způsobil jsme mezi nimi tolik příjemný rozruch. Na parketu i okolo něj se plížili ti idioti v čepicích s kšiltem dozadu. Jejich kalhoty byly barevné a velmi, velmi široké a na nohou měli obří tenisky. Někteří pak gelem natužené ofiny a tvářili se jako praví samci. Co ti ví o životě? O zábavě, nás dříve narozených? Hned mě vzali mezi sebe a ukrutně se bavili. Jejich děvy s vlasy nazeleno nebo fialovo v bílých kozačkách měly své lojovitá těla narvané do polovičných džínsů. Všechny jako jedna. Vyholené melírované trubky a jejich stejné solárkem ožehnuté kolegyně. Teď ze mě mluví vztek, ale na parketu se mi líbila každá, neboť jsem si nesoudně myslel, že by chtěly konečně zažít něco“nevšedního“, a kdo jim to může poskytnout,že?!
Takže jsem se nenechal ničím rušit, a nasadil okamžitě osvědčené taneční figury. Nějak mi nedošlo, že to jsou kreace o které se pokouším, staré více než dvacet let, to co jsme zalamoval, jsme sázeli někdy v polovině osmdesátých let! Omladina byla ze mě paf! Alespoň tak mi to připadalo. Zubil jsme se na všechny a tušil, že sbalím tu nejatraktivnější roztleskávačku. Nestalo se tak! Ještě jsme se nenahřál a už tam byl místní steroid, takto barový vyhazovač. Vzal mě“přátelsky“okolo ramen a zavrčel, že podnapilí tam nemají místo. Blbec! Dal mi“dobrou radu“, ať prý dobrovolně vypadnu a že nezavolá policajty. Hulvát! To nepoznal šoumena? Pokusil se mi „poradit“, že karaoke hrají naproti a že jsme si spletl lokál. Trošku jsme se mu pokusil vysvětlit pojem demokracie a možnosti se svobodně bavit, ale se zkroucenou rukou za zády, to nebylo jednoduché. Takto zpacifikovaného mě odvlekl ke vchodu. Na rozloučenou mi slíbil, že když se nevrátím, tak mě nezmlátí, a pomohl mi najít směr kopem ze schodů.
Byl jsem zase na začátku a měl vztek. „Noc byla ještě mladá“ a já už byl vystrčen od holek a zábavy. To jsem si nechtěl nechat líbit. Vydal jsem se tedy dle rady „mého“ vyhazovače do podniku“vyšší kategorie“. Onen „lepší podnik“ sice měl na oknech žluté záclony, umakart na stěnách a umělé květinky ve vázičkách, ale byl to podnik odkud mě asi nevyhodí!!!Zde jsme měl okamžitě pocit, že budu mít úspěch. V lokále byl sice jen otrávený pikolík, dvojice starších manželů v rohu, ale v přítmí u zdi seděly DVĚ ženy!! Poručil jsme si malou borovičku a sklenici vody a vydal se konečně“na lov“. Ženské! Děvčata!! Špica!!! Bude to asi jízda. Grupáč tomu říkají zkušenější chlapi od nás z dílny. A Kamil co už je třikrát rozvedený a má šest manželských i nemanželských dětí tomu říká „sendvič“. Nevím co tím myslí, ale asi to dnes zažiji! Vyrazil jsem.
Holky seděli a pili víno. Když jsme se k ním přiblížil, tak jsme pochopil, že nejmladší nebudou. Navíc, což bylo mrzuté – jedna byla tlustá a druha byla opilá. Ale přijaly mé pozvání a nechaly mě usednout k jejich stolu. Zářil jsem. Bohužel, předčasně. Chvílemi si jedna nebo druhá se mnou šla i zatancovat, ale většinou se bavili na téma“jak jsou ti „jejich blbci nemožní, jak jim nerozumí a jak jsou všichni chlapi hrozní“. Tohle jsme poslouchal celý večer. Pak odešly. Mi nechali účet za pět set korun a samotu. To byl konec večera“lva salónu“.
Já jsem se potácel domů sám.Pocítil jsme obrovský závan lásky ke“své“ Andělce, ta by asi celý večer nežvanila na téma, ona a ten její blbec. Já si teď dělal největší starosti, jak ji vysvětlím pět set korun, které jsem zanechal v podniku nevalné pověsti. No, snad to nějak zvládnu. Tyhle mejdany, to už není můj šálek kávy, to mi věřte.
Teď se zalezu stydět pod peřinu a vám přeji
Dobrou
EM
Dále na