Podzim v prasečí zemi.
Podzim v prasečí zemi.
Postál jsem v zamyšlení, které se k době Dušiček sluší, u hrobu své matky. Položil věneček, zapálil svíci, shrabal listí, které na rov napadalo a vzpomínku věnoval: „nejlepší ženské mého života“... Kalné podzimní slunce bojovalo s mlhou a holé větve stromů oznamovaly, že zima je již za dveřmi. Červánky na západě upozorňovaly na brzký soumrak. Byl čas!!! K návratu. Do země idiotů! Prasečích lidí. Neboť, pravidelný čtenář mých plků ví, že rok co rok, jezdím do země svých předků, bych zesnulým se poklonil a na živé – slovní mrvu nakydal!!
Rituály nezbytné k uctění zemřelých byly vykonány a mě čekal návrat do civilizace. Ovšem - než se do oné „civilizace“ probojuji, čeká mě pochod Údolím tupých hlav. Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Proto – obušek do ruky, zády ke zdi a krok za krokem k nádraží! Vím dobře, že moji rodáci jsou za a. ) totálně zbabělí a útočí v tlupách pouze na neozbrojené! A za b. ) jsou úplatní a tak si je za hrst drobných snadno koupím a poštvu proti sobě!! Proto mi stačilo, držet si dotírající masu chamradě a jejich kreténismem poznamenaných dětí od sebe - a posunovat se po vytýčenné trase...
Výjev který mě čekal po opuštění hřbitova, a nezkušeného a nepřipraveného návštěvníka by zaskočil – mě osobně nepřekvapil. Naproti cintorína, již odedávna stojí krčma U lakomého hrobníka, a před onou hospodou, té vůbec nejnižší kategorie, fackoval místní křupan, svojí ženu. Bil ji zkušeně a s požitkem! Bylo na něm vidět, že city které kdysi asi k ní choval, jsou již dávno minulostí a teď už k ní chová jediný – nenávist!! Bil na šrot zlitou Mařenu – neuvěřitelně škaredou, ožralou a velmi ušmudlanou. Tloukl ji pěstí a požadoval, aby se vrátila domů - k dětem, k plotně, k loži!! Přestože ona osůbka neurčitého věku vyplivla několik předních zubů, návratu k rodinnému krbu se bránila s zuřivostí neobvyklou... Jak znám onen příběh s jiných příkladů, muž ani brutální silou nic nezmůže! Odtáhne, a kletbu mezi rty drtit bude! Doma pak zlíská fakany, jakoby oni mohli za to, že je s Mařenou zplodil... Žena se po bitce vrátí ke kumpánům a bude pokračovat v chlemtání metanolové slasti do bezvědomí. Poté bude souložit. Nebude vědět s kým a s kolika. Z onoho páření pak bude v požehnaném stavu... Narodí se kripl. Mentální? Tělesný? Duševní? To není důležité! Vyroste a stane se za a.) buď policejním konfidentem nebo za b.) katolickým knězem. Alespoň dle statistik! Tak se v mém rodném kraji rozmnožujeme... Oč odporněji - o to častěji!!
Neboť jsou ti mí krajané velmi plodorodiví, až tak, že posléze zalidní celou naší zem. Zde se setkají s podobně plodnou minoritou a budou se nezřízeně pářit i mezi sebou navzájem! Již tak činí! Mocně a často! Evoluční katastrofa na obzoru!! Už teď, v čase kdy jsou „národy“, teprve na cestě vzhůru po evoluční spirále, vím, že je zle! Onen drobný, ilustrativní a vlastně ještě laskavý zážitek, z krčmy pod horami, nechť je mi varováním. Vás varovat nehodlám – nevím kdo z vás byl počat v zemi dutých hlav a jestli náhodou všechny genealogické řetězce v kraji pod Beskydami nezačínají... Dle mého soukromého pozorování, něco mezi devadesáti až sto procenty, s nezbytným promilem pro statistickou chybu, mých spoluobčanů, může mít podobnou genetickou výbavu... To je dost!! Kurva – to opravdu dost!!!
Pokud byste chtěli, se přidat k mému výzkumu, možných genealogicko – genetických podobností s oněmi prasečími lidmi z pod Beskyd, pak vás poučím. Hledejte ve studovaném vzorku markanty, které onen panárod demaskují. Každý z mých spoluobčanů – rodáků, měl několik jasných znaků, kterých se nedalo nevšimnout! Demence a degenerace je jasná. Polovina mých spoluobčanů jsou z hlediska moderní psychiatrie jednoznačně dementní až na hranici debility. A ostatní jsou jasní kreténi. Může se vyskytnout vyjímka, v podobě jiné duševní vady, ale vzorek je stejně výrazně defektní a velmi snadno odhalitelný. Takže pokud je to analfabet, maniak, schizoidní deprivant nebo deviant s pedofilními rysy – je to „náš“ člověk! Velmi častý výskyt byl hlášen z různých úřadů a ministerstev. Z farností a katolických komunit. Ze sekretariátů politických stran...
Mojí rodáci a jejich do všech stran rozlézající se potomstvo, má ještě několik vlastností, které jsou velmi výrazné. Například – všichni jsou velmi, velmi lakomí a chamtiví. Odporně lakomí... Moje maminka mě upozorňovala, že nesporný poznávací znak, vlastní všem jejím sousedům a tím pádem - dědům a babičkám dnešní generace, je, že jsou tak lakotní, že by „sežrali i z pod sebe“... Že, všichni a vždy a všeho: „mají málo“... Takže, pokud se ve vašem okolí někdo tak odporně hamižný a až chorobně lakomý vyskytuje, tak si můžete být jisti – že jeho předek přišel od hor! Z pod Beskyd!!!
Oč jsou lakotnější o to víc jsou podlejší. Vždy a kohokoliv udají. Pokud nemají proč, udají ho stejně – preventivně! Co kdyby se vám zadařilo a netrpěl jste hlady nebo nouzi?! Nebo by vás v práci měli za co povýšit!! Podbeskyďan vás udá!! Okamžitě! Vaše štěstí, vaše pohoda, vaše radost – to vám nikdy nikdo neodpustí! Tam - v tom kraji pod Beskydami!!
Úplně jiná situace nastane, když je vám ouvej. Vyhodí vás z práce. Okradou vás. Utrpíte úraz. Nebo vás podrazí manželka a uteče z nevlastním bratrem z třetího manželství vašeho otce – to beskyda potěší! Hned si najde několik slov útěchy! Pomoc nikdy!! Dar nebo půjčku?? Vůbec! Zbláznili jste se?! Sami mají málo... Ale vezme vás okolo ramen a vyblinkne, jak je mu to líto, že jste na mizině, že vám odhalili rakovinu ve čtvrtém stadiu, případně, že vám žena mohla nechat alespoň deku na spaní, když vás oškubala o všechno... On by vám rád pomohl... ale, znáte to – sám má málo!!
Jsou to oni – prasečí lidé z prasečího kraje. Na tomto místě musím učinit prohlášení – omlouvám se tímto důrazně, všem prasatům!! - protože vím, že vlastnosti mých rodáků jsou natolik unikátní, že žádné prase tak odporné být nemůže! Samo by si naběhlo na řezníkův nůž – kdyby se mělo stát až takovým duševním kriplem a ubožákem, jako jsou ti „lidi“ z pod Beskyd... Svině svinsky svinuté svinsky sviní sviním!!!
Uf, tak jsem to dorazil až sem. To znamená, že i letos jsem vyvázl! Životem! Zdravím!! Nedostali mě! Mě ne – ale moji zemi ano! Z jedné strany ji drancují prasečí lidi v komžích a z druhé ji zalidňuje mor vepřů s „mandátem“... Nepomůžeme si!
Sežerou nás! Sežerou nás??? To záleží na nás....
Dobrou
EM á nek
http://www.emanmarecek.estranky.cz/