Kalousek dostal kulku!
Kalousek dostal kulku!
Minulý týden, českými medii proběhla tato nadějeplná zpráva, aby se nakonec ukázala, jako nepravdivá! Sice ne nepravdivá na sto procent, on chemik kulku dostal, ovšem - zatím jen v obálce! Takže se očekávání, které informace vyvolala - bohužel nenaplnilo! Musím dodat – bohužel! Anebo – bohudíky? Jak tak nad tím přemýšlím, spíše jsem rád, že Kalousek ještě není tuhý! Měl by to chlapec jednoduché – národ a lid této země odřít na kost! Vysát zemi do morku! A pak si odejít do „věčných lovišť! Já bych s jeho likvidací nespěchal! Zatím bych si ho trochu podal! Něco málo mu vrátil!!! Třeba onu facku studentovi!! Tak tu by mu měl ubalit každý, kdo se díky jeho „reforem“, cítí být poškozený! Okradený! Ponížený! Podvedený! Bitý! Takže ti, kteří se cítí být oběti kalouskovso nečasovské mafie – tak ti by měli mít právo si lísknout taky! Deset miliónů facek! A babičky a dědové by měli právo na přídavek! Invalidé taktéž! A nejen na facku pro Kalouska! Ale i Drábka! Vondru! Mlsnu! Píč! Prostě a jasně – na kulku je času dost! Teď bychom měli účtovat! Tvrdě a nemilosrdně! Tak jako oni s námi! Tak my teď jim!!! A pěkně s rozmachem! A naplocho! Když si bouchnout nemůžete, tak si alespoň udělejte pauzu, a položte se do té představy! To je slast! Co?! Stačí zavřít oči – postavit si před sebe imaginárního Bendu – zatnout ruku v pěst – a? …………. Bum!! Až mám pocit, že jsem si odřel klouby!
No – snad? Jednou… Uvidíme, zda pravda a láska zvítězí?! Anebo Parkanová s Kubou - zatančí na našich hrobech?! Kur…! Dnes vylezly na svět data! Tvrdá data! Opět jsme zase jednou na dně! A více a hlouběji než před měsícem, před rokem… před Řeckem! Nekonečné dno! A zemí běží bankrot za bankrotem a krach za krachem a my? Nic! Hlupáci, zbabělci, poskoci, otroci, krysy, ubožáci a srabi! My! Vy! Já!! Všichni spolu a navěky! Masa! Dav! Národ! Lid! Všichni! Na krku chomout a na zádech pruhy od biče! Byli jsme a budem! Stále stejní….
Vidíte – ještě než jsem začal psát, věděl jsem, že to bude k ničemu! Jen lamentování a slámy tlučení! Tupé stádo neproberu! Sám jsme poskok a sluha! Žárlivě střežící hromadu pod sebou. Hromadu, na kterou jsem snášel půl života, abych se v druhé půlce o tu kupu zlaťáků, co se mění v měďáky bál! Už staletí takto žijeme! Generace lokajů a služek! Vděčných za mísu šošovice! „Obslužná třída“ – to jsme – stále ve strachu ze ztráty společenského postavení, které je tak chatrné, že na dlažbě a v prachu cesty, může skončit kdokoliv z nás! Mocní tohoto světa tento systém dotáhli do dokonalosti! Prý je jich jedno procento! Vlastní průměrně čtyřicet čtyři až sedmdesát procent veškerého majetku! A my! - se dělíme o ten zbytek! Někdo víc někdo nic! Možná, že ti, kteří opravdu mají prd, jsou na tom líp?! Kdoví?! Nevím? I já jsem si nanosil! Proto se bojím! Myslím si totiž, že když budu „hodný“, „spolehlivý“ a „zodpovědný“ – tak že budu v houfu, stejně ochočených a domestikovaných pěkně schovaný, a budu moci mlaskat po zbytek svých dní! Bláhový! Takový jsem! A nejsem sám! Patřím k vám! I když nerad! To víte, že bych byl ještě o stupeň o dva ( no i výš! ), než jste vy, a mohl se na běžné starosti, běžného daňového poplatníka vykašlat! No, ale jsem jen klasický reprezentant, takzvané „střední třídy“, klasický maloměšťek, a tak se bojím a poslouchám vrchnost! A jen tak po večerech, tady slovně onanuju, a snažím se vzbudit dojem, že jsem odvážný a statečný! Prdlajs! Revolucionář u máminy sukně! Jako je devadesát procent mých spoluobčanů! Takoví jsme!
A proč vám tohle vlastně píšu? Víte, že nevím? Onanuju! Slovně! A vztekám se! A představuju si, jak jsem statečný a bojuju s mocí! Ve své bezmoci! Už jsem jednou bojoval! Cinkal klíči a tak! A koho jsem si vycinkal? Kalouska! Parkana! Vidíma! Mlsnu! Bendu!.... Že jsem si raději na ruku nešlápnul! No, řeknu vám – pocit z toho nic moc! Kulku Kalouskovi? Nebo sobě? Babo raď! Ale přemlouvat ji už nebudu! Bábu! Alespoň to si odpustím!
Tož tak!
Tož dobrou!
Eman
Více – zatím - na:
P.S. Důkaz toho, že jsme bezmocní je i fakt, že tyhle slovní zvratky můžu prezentovat a co se stane? Nic! Divné… že?!