Ježíšek.
Dnes to do vás napálím hned natvrdo Ba přímo vám to řeknu na rovinu – já Ježíška nerad! Fakt! Již delší dobu totiž pochybuji, jestli vůbec existuje. Ba co dím. Já to vím! Prostě Ježíšek není!!! Zcela určitě není! Tak už se s tím koukejte smířit. I já to dost těžko vstřebávám. I já s tím mám problém. Ale říkám si stále dokola, jako mantru: “Ježíšek není“ Není. Není a nebude…a basta! Vlastně. Pardon. Co to melu? Jak můžu s takovou jistotou tvrdit něco, co vlastně nevím.Co já dnes mohu prohlásit, bez toho, že bych alespoň trochu nepochyboval?? Že třeba pak budu nucen odvolat a omluvit se? Já totiž ještě pamatuji dobře doby, kdy nám říkali: “Kdo nejde s námi, jde proti nám“ aneb „ Kdo chvíli močil, už močí opodál!“. A já přesto a při vědomí všech možných, z toho plynoucích důsledků, které mé tvrzení může rozpoutat a se stoprocentní jistotou, tady a teď natvrdo prohlašuji : Ježíšek není!! Je sice pravdou, že ani já, pro tak závažné tvrzení, že není, nemám mnoho důkazů. Je to metafyzická bytost, to víme všichni, ta se těžko dokazuje…i vyvrací. Ježíšek není – ale , ale…Protože jestli tedy něco opravdu neexistuje, tak v tomhle, konkrétním případě, ten parchant, stojí pěknou fůru peněz. Na to že neexistuje, tak stojí sakramentsky mnoho peněz! Na bytost zcela imaginární, stojí otřesně mnoho peněz! A to je, jak jistě uznáte divné. Drak ani plivník neexistuje taky – ale ti mi díru do rozpočtu neudělají! Ale Ježíšek? – tak to je mocný penězožrout!
Je čas Adventu, čas předvánoční. Sváteční nálada, pokora, něha, třpyt hvězdiček, cinkot rolniček, ble, ble ble…zase bude vše jen takové hloupě umělé, tak šišlavě, tak blbé, tak infantilní. Takové, jaké to máme rádi. Čas předvánoční nastal a já už ho slyším. Už je nablízku. Už se dobývá dovnitř .Jako každý rok, tak i letos – urval se z řetězu a opět se snaží zaútočit na podprahové pudy, uměle vytvořené Ježíšovské hysterie. Není před ním úniku. Ať se hnu, kam chci, tak na mě křičí ze všech výloh, ze všech obchodů a z mnoha poutačů. Nedá se odbýt. Nedá se skopnout. Nedá se vyrazit. Jde na jistotu. Na city. Na zvyky. Na nálady. Ten tupý dav, jehož jsem součástí, se ho nemůže dočkat. Už se řadí do front. Už čenichá slevy. Už plní bezedné koše. Kreditní karty se taví, očka dětí září…znáte to?? Asi dobře. Kdo je imunní? Kdo vydrží odolávat a nepustit chlup? Kdo by se dokázal, na ty fakany vykašlat??? Ukažte mi toho odvážného. Dávno by ho pranýřovali. Už by ho i na Nově grilovali, kdyby si dovolil ignorovat, ten den nezřízené hojnosti. Vy sami si myslíte, že vás nikdo neoškube, tak jako vaše žena? Myslíte, že jen ona vás dokáže totálně vykapsovat? Bláhoví! To neznáte Ježíška!
Ten šmejd už zase tluče na dveře! Škube klikou a domáhá se vstupu. Snaží se dostat dovnitř a rozhodit moji i vaši, už tak ubohou, křehkou rovnováhu. Vždyť přeci neexistuje!! Tak proč je ho všude plno a proč se nadá odbýt?! Od doby, kdy moji mámu přestalo bavit kupovat mi dárky, a co to do mě naplno napálila, vím že neexistuje! Tak, co tady zase dělá? Odkud se stále bere? Každý rok ve stejnou dobu? To snad není pravda. Kolikrát se už v mém životě převtělil? Kolikrát se zamaskoval do jiných bytostí. Nejprve, jak řekl“táta“ Tonda Zápotocký „nám Ježíšek zestárnul a stal se z něho Děda Mráz“. Taky pěknej šmejd, tenhle děda. Nejenže nám vnutil silonový, dederonský šunt, ale ještě chtěl, abychom si dávali závazky a překračovali na jeho počest normy! Úderníci! A jen co jsme „docinkali klíči“, už k nám zase vletěl jeho západní brácha Santa Klaus. Totální magor. Tenhle Klaus! Původně reklamní pajdulák Coca Coly a šup, už brzdí ze sáněmi před barákem a hrne k nám tuny dárků, za mé i vaše těžce zprivatizované peníze!!! To snad není pravda, aby se k nám vloupal jakýkoliv otrapa a přivedl nás na buben, jen kvůli idiotské tradici. Ale je to tak. Každoroční vykostění nebohých rodičů právě začalo! A včil je zpátky Ježíšek a je rozhodnutý vás ohlodat, až na kost!
Svátky klidu, míru a pokoje jsou na dohled, a mi je jasné, že klid mít nebudu ještě nejméně měsíc. Mír? U nás doma? Tak na ten se zeptejte Anděla! Už mi zase sepisuje seznam, co ještě musíme koupit, aby ty Vánoce byly opravdu štědré. A nezapomene k tomu dodat, že pokoj ode mě stejně mít nikdy nebude, takže si i onu pověstnou pohodu Vánoc můžu strčit…kam? - to už nedodala.
Nad kraj se snáší noc a Betlémská hvězda středního doletu se vydala na svoji každoroční pouť. Je smutné, že v nových časech nám už neukazuje směr k Jezulátku, ale neomylně na nasměruje do Lídlu, Tesca, Sparru, kdekoliv, kde prý pro nás, tu pohodu ve slevě mají. Já o tom dost pochybuji. Ale to jsem celý já. Stále pochybuji a prudím. A tak mi promiňte tohle Emanovo předvánoční rozjímání. Mějte se jak chcete a na Ježíška se těšte…
Dobrou, svatvečerní noc…
EM