Jdi na obsah Jdi na menu
 


Patnáct vteřin.

 

Ne,ne,ne…, vy všichni kteří jste se přiřítili k počítači v domnění, že se dočtete něco o mé sexuální výkonnosti, tak vy všichni se koukejte zklidnit. Možná, že ve vás název mého povídáni mohl vzbudit různá, a jak já vás znám – hlavně zvrácená očekávání. Ovšem, drahouškové, dnes to nebude nic perverzního ani sexistického, dnes to bude tvrdá politická satira! Nevěříte? Pak vězte, že oněch, v úvodu zmíněných patnáct vteřin, je přesně doba, kterou vám poskytne historie, aby jste se cítili světodějně slavnými. Chce se mi dodat, že opět vám a vlastně i mi, bude poskytnuta iluze o vaší i mé důležitosti. Blíží se totiž čas voleb a tak hodnota nás „moudrých“voličů rapidně stoupá. Každému z nás bude dodána iluze o naší jedinečnosti. Najednou se staneme velmi důležitými. Cennými. Naše cena – moje i vaše, ale třeba i vaše -  přesto, že jinak jste absolutní nula, se výrazně zvýší. Na vás ani na mě nic moc hodnotného není. Jen v čase voleb se stává cenný náš hlas. Ne hlas, kterým žbrbláme a nadáváme na všechny a na všechno. Jde o tvz. hlas v podobě hlasovacího lístku. V podobě hlasovacího lístku, pro tu správnou partaj, pro toho správného a jedinečného kandidáta. O to tady běží. Vy zcela demokraticky můžete zvolit toho, kdo je vám sympatický, nebo komu alespoň trošku věříte a oni si tam dosadí, toho kdo správně chápe stranickou linii a nedělá problémy a nezapojuje do vládnutí svědomí. Inu, jak říkám – demokracie…nebo spíše,  slovy Karla Kryla“demokratůra“.

 

Jak jste si ráčili všimnout, již nyní se na nás z plakátů a televizních obrazovek zubí neobyčejně čestní, skvělí, skromní a všemi cnostmi prošpikovaní kandidáti různých stran.Jsou úplně posedlí touhou nám nezištně a do roztrhání těla sloužit. Chtějí pro nás jen to nejlepší a chtějí to pro nás všichni. Ti napravo se moc neliší od těch nalevo. V zemi kde je nám k dispozici tolik jedinečných kandidátů se musíme mít jen dobře, anebo ještě lépe! Všichni nám slibují všechno! A tak se znovu máme na co těšit. Co nám slíbí před volbami, na to velmi brzy zapomenou a zase se bude odehrávat známé divadlo. Naší zákonodárci( to „dárci“ mě dost irituje) nám rozdají vše co můžou a my to i s úroky všechno zaplatíme. A bude to tvrdé. Tento účet v době krize bude obzvlášť výživný. Daně a dluhy, devalvace i DPH – to vše vystřelí vzhůru a bude brát více než smrt! Jen ti naší ekonomové, ti odborníci kteří ještě loni vyhrožovali všem“kteří řeknou slovo „krize“, že je postaví ke zdi“, tak ti zase budou jistě vidět všechno narůžovo a tvrdit, že krize již končí a kdo nevěří, ať si běží…Holt je jim v průměru třicet, věří že žít na dluh je normální a ještě normálnější je, že berou za své fundované rady milionové platy. Chlapci co studovali na renomovaných universitách nemají ani tolik rozumu co moje máma( dej ji Pán Bůh lehké spočinutí ) která se dluhů bála jak čerta a žít na dluh jí připadalo nemravné. Proto jsme byli chudí jako kostelní myši, ale alespoň nám  do baráku  nelezl exekutor! Život v této zemi mi v současné době připadá, jako život v sovětském Rusku o kterém se říkalo, že je zemí“kde již včera snědli to, co měli sníst až zítra…“ a podle toho dopadli.

 

„Zemský ráj to napohled…“, chtělo by se dodat s klasikem. Mi se chce dodat cosi méně vznosného a více peprného, ale nechci abych si musel text moc zcenzurovat ( to teď podle držhubného zákona musíme…), a tak nyní jen dodám s jiným klasikem“že máme vládu, jakou si zasloužíme…“. Já teď, dvacet let po „sametové revoluci“( he, he, he – to by mě zajímalo, jak se vám ten název líbí, teď v roce slavného výročí  ) jsem dost skeptický, dalo by se říct až apatický, v pohledu na změnu poměrů a režimu. Dnes, dříve než jindy si uvědomuji, že jsme byli použiti, jako oni legendární“užiteční idioti“ a pomohli jsme k lizu různé mafiánské svoloči. Ta sbírka kreatur a gaunerů, složená z lidí polosvěta a místní i zahraniční galérky, jsou teď našimi kandidáty na různé tučné prebendy. Protože o ty jde, až na prvním místě. Všichni ti bývalí soudruzi, taxikáři, veksláci, pasáci, defraudanti, řezníci i zelináři, estebáci i jejich agenti – ti všichni se nyní ucházejí o naší přízeň. A my, opět jednou zpitomělí jejich ubohou, leč účinnou rétorikou, rozhodneme, kdo nás bude v ústavodárném sboru zastupovat. A vůbec si nechceme připustit, že už dávno nejde o demokracii a její hlídače. Dnes svým hlasem hlavně rozhodnete o tom, kde, kdo a jak si rozdělí výnosné posty a ještě navíc si pro sebe vytvoří nekonečný řetěz různých výborů a podvýborů, jejichž členové si budou vyplácet další a ještě tučnější prebendy. Ti hoši a děvčata, kteří by se pro nás roztrhali, stačí ještě zasedat v mnoha dozorčích radách a přisunovat si další a další peníze, za službu“veřejnosti“. To si vždy vzpomenu na jeden z mistrných bonmotů, který možná přesně nevystihuje tento stav, ale je alespoň neobyčejně vtipný:“ že on byl tajný a ona byla veřejná…“. Prostě elita národa!

 

Dvacet let. Tolik bude letos slavit demokracie u nás. Slavit? No, dejme tomu. Já přidám jen osobní pocit. Snad trochu ilustruje současný stav. Když to před dvaceti léty řachlo, tak jsem si říkal“hlavně že teď budu moci číst co chci, poslouchat co chci a vyjet si kam chci...Byl jsem a zůstal jsem naivním idealistou. Můj realističtěji smýšlející kamarád René, v době kdy my ještě“cinkali klíči“, vyrazil do Vídně a svižně vozil k nám na Moravu, vše po čem jsme hladověli – video a MC kazety, trička s potiskem, čínské džíny a další tovar po kterém se jen zaprášilo. Na Vánoce 89 měl vydělaný první milion… A troufnu si dnes říci, že jiní nelenili ještě více. Už se připravovali. Už nás chystali na lepší časy. Už se dělili. A my jim ještě tleskali… Ne, nechci abyste nabyli dojmu, že trpím nějakou závistí. Určitě nezávidím všem, kteří přišli s nápadem, byli pracovitější a podnikavější. Dodnes říkám, že před těmito podnikateli smekám. Oni se zmohli a zbohatli, ale byli to oni, kteří nám ukazovali cestu, že když jste odvážní a makáte, tak si můžete splnit svůj sen. A dodnes riskují – jim zůstane kamion jogurtů na skladě, když blbě nakoupí – mi ne.

 

Já chci ukázat na jinou vrstvu. Zbohatlíků kteří zbohatli tím že kradli. Že si přivlastnili neuvěřitelné majetky na kterých se nijak nepodíleli. Rozdělovali si velké i malé fabriky. Prosperující i s tradicí. Možná i továrny a výrobny které nebyli konkurenceschopné, ale tihle gauneři je stejně nechtěli zachraňovat, ale spíše vysávat a klidně i zničit. A ta spoušť která dnes z našeho průmyslu zůstala je jejich dílem. A teď je z nich mnoho, přímo i v zastoupení angažovaných v politice. Sponzorují kohokoliv, protože se jim ten vklad spolehlivě vrátí.

 

Jsem s Moravy. Ze Severní Moravy a to je země neomezených možností. Posuďte sami : v našem kraji se uhlobaronem a majitelem dolů stal bývalý zámečník na šachtě…V našem kraji se muzikant s kvalifikací „hra na klárinet“ stal majitelem nejstaršího obchodního domu a totálně ho vysál. Z našeho kraje pochází onen pověstný Krejčíř, ten který dokázal vytunelovat i státního monopolního dodavatele pohonných hmot. Zde se pohybuje bývalý těžký STBák Pros jenž si ulopnul asi miliardu a půl ze státního a za ty peníze si koupil vesnici v podhůří Beskyd a teď je z něj kapitalista, který pořádá golfové turnaje. Je zde spousta figurek, velmi svérázných typů. Snad na Moravě neexistuje továrna o kterou by se někdo“nepostaral“. Nyní je zde spousta pomníků novodobého kapitalismu. A spousta lidí na dlažbě.

 

Žijeme v zemi absurdit. Absurdistánu. Chrámy konzumu nám vytvářejí iluzi prosperity. Máme si kupovat věci které nepotřebujeme, za peníze které nemáme. Ulice mého města jsou přeplněny hernami a zastavárnami. Je jich více než škol…Sociální dávky se staly normálním příjmem a sociálně slabí odcházejí tyto dávky dílem propít a dílem prohrát na automatech v kasinech „jednorukých banditů“. Padesátiletý chlap je starý a pro firmu nepotřebný o ženách ani raději nemluvě. Věk odchodu do důchodu se zvyšuje, ale aby někdo zaměstnal člověka ještě poměrně vitálního, to se nikdo nestará. Lidi které v těchto a i dalších volbách zvolíme, pro nás“obyčejné lidi“, prakticky nic neudělají. Chtějí pouze nás hlas. Ten jim zaručí, že oni se do sociální pasti nepropadnou. A my? Inu, starej se občánku jak můžeš, my ti neporadíme. Teď tě máme rádi, ale po volbách?? Tak pak nám do ničeho nemluv.

 

Opět se budou opakovat kauzy a svinstva z let minulých. „Justiční mafie“, tak až tady jsme dospěli, díky kauzy vícepremiéra. Právo pro každého, ale ne všem stejně. Slyšeli jste snad o případu, kdy by si šel sednout některý z tunelářů minulosti. Na prstech jedné ruky byste je spočítali. Ty největší „ do tepláků“ nepošleme. Což o to. My bychom je tam poslali snadno, ale soudy to v popisu práce nemají. „Dalíkov“, to je dnes aktuální název země české, země mé…

 

Jak jsem vás upozorňoval na začátku. Vesele a příjemně erotické, to čtení dnes nebude. Kdybych se raději věnoval svým milostným výbojům a bavil se na téma“sex muže po padesátce“, to byste se alespoň pobavili, ale takhle? Téma dnes nebylo ani perverzní ani sexistické…i když, mi se zdálo perverzní dost. A ještě bude. Teď se milánkové připravte na volební guláš a tím nemyslím koninu, kterou vás zasytí v předvolebním klání naší kandidáti. Spíše se těšme na masox, který nás po letošních volbách čeká.

 

Já se tímto s tématem „volby 2009“rozloučím, ale že jsem rozhněvaný a vytočený – tak to si pište. Ani po dvaceti létech nevím“kdy zvítězí láska a pravda, nad lží a nenávistí…“. A co vy? Vy to snad víte???

 

Dobrou

EM

 

P.S. Ještě něco málo Karla Kryla

 

Demokracie rozkvétá,

byť s kosmetickou vadou,

Ti kteří kradli po léta,

dnes dvojnásobně kradou,

ti, co nás léta týrali,

nás vyhazují z práce,

A z těch, kdo pravdu zpívali,

dnes nadělali zrádce!

 

www.emanmarecek.estranky.cz