Dilema.
Jel jsme včera se svým kamarádem autem. Jeho autem. Já žádné nemám – jsem prostě žebrota. Využil jsme toho, že on automobil vlastní , že jel mým směrem, a tak jsme se nechal svézt. Cesta to byla dlouhá. Přes celou zemi jsme jeli. Od Ostravy do Budějic. Ale to není podstatné. Jen jsme vám z naší cesty chtěl napsat takovou krátkou reflexi. Jak říká Andělka, já prý podojím každý prd, takže i tentokrát jsme nasával a uši nastražoval. Bych tvořit mohl. Pro vás, moji drazí. Už jsme vás dlouho hutně nenaštval. A nikoho neurazil. Nebojte. O nic nepřijdete. Eman je ve formě a zase zkusí problém „otesat!“.
Hned úvod cesty byl skvělý. Lubor, tak se kamarád jmenuje, ještě než mě do auta pustil sednout, tak mě důrazně upozornil, že“v tomhle přibližovadle , jsou zakázány dvě slova: Paroubek a zelení…“! Docela ve mně hrklo.„Tak o čem se budeme bavit?“, pomyslel jsem si. Nahlas jsem ale nic nekomentoval. Nechtěl jsme být vyloučen z přepravy, ještě než vyrazíme. Ale stejně jsem nevěřil, že tyto slova budou takovým tabu, jak Luborek vyhrožoval. Samozřejmě nebyly. Podstatnou část cesty Luborek nadával – dílem Paroubkovi a dílem Zeleným. Paráda!! Já samozřejmě nadával taky, ale všem!! Já jsem se totiž, tolik zase neomezoval a nevymezoval, a tak jsem to drtil od leva do prava, no, i když vlastně já ani nevím, protože mám v tom chaos, jestli to tentokrát nebylo od prava doleva.
Prostě jsme to sázeli, padni komu padni. Vše jsme vyřešili. Jak už je to u chlapů zvykem, nic pro nás nebylo problém: Hlad třetího světa, hrozba oteplení( netýká se počtu 4% ministrů a jejich náměstků - hošánků na ministerstvech a úřadech ). Vynadali jsme Unii, vyhlásili válku Rusku, poslali do vězení nejzkorumpovanější úředníky ( nějak nám při té“čistce“ nedošlo, že by tam vlastně nikdo nezůstal),a náš“právní“ stát a systém by se z tohoto důvodu nejspíš zhroutil.Prostě, jak jsme byli v ráži, tak jsme to vzali z gruntu. Stále jsme měli téma. Stále! S lehkostí nám vlastní, jsme poskládali reprezentační fotbalovou jedenáctku, vyřešili Klausovu abdikaci, zhodnotili promenádu v plavkách naší nejčerstvější miss, přehodnotili daňovou progresi, a nominovali nejlepší akční film uplynulého roku!! Prostě, když jedou na cestu dva takhle dokonalí kluci, tak pro ně není nic problém. A jako dvě užvaněné blond holky, jsme ze sebe sypali nápady až do úplného závěru cesty, a ještě v zatáčce před barákem, jsme si sdělovali“důležité“.V sobotu jedeme na výlet. S našimi kamarády. Bude pokračování!!! Nekonečný příběh…….
Jenže. Jenže jsem vystoupil, a když jsem se u babičky uložil, tak jsem dumal nad tím, co jsme si řekli vlastně podstatného.Nejde o to, že nic. Ale fakt nic podstatného.A navíc, vše co jsme na sebe chrlili, tak byly načtené a naučené fráze z novin a medií. Uvědomil jsem si, že my už vlastně názor nemáme! Vlastní názor!!! Vše za nás“vyřeší“média. Média všeho druhu a orientace. Z nich se to na nás a za nás hrne. Stále nasáváme něco nového. Děj se řítí rychlostí světla a svět nestíhá. A my se neorientujeme. Jak taky všechno stíhat a vyhodnocovat. Například dnes. Čtu si noviny. A tam zprávy dne. A čerstvé zprávy. Velikonoční. Třeba tahle: my čekali jsme jaro – a zatím přišel nečas…Ďas ho spral!
Nebo jiná:
Aktualita.
Co nového v naší kotlině? Zrovna teď za ohradou trhají modří psi mršinu bývalého předsedy. Taky to byl pan nepostradatelný a jaký měl konec?! Vrhli se na něj hned, jak se otočil zády. Věrní i nejvěrnější. Kopne ho tenhle, jinak zbabělý blb, který doteď devótně tašku nosil a úlisně se usmíval nad každým siláckým prohlášením svého předsedy. Tady ten si zase počkal, až se k němu modrý ataman pozadím natočil a hned mu dal ránu pěstí za ucho – hrdina. Všichni se sesypali na svého bývalého náčelníka, aby si ho svorně umlátili a předhánějí se v tom – kdo více a záludněji. Trhají jako diví, že i růžovky se té bestialitě diví:.. Už kdysi provedli stejnou lumpárnu. Oni asi jinak ani jednat neumějí. Tahle smečka, která vám jde stále po stopě, stále po modré…Čeká na vaši chybu. Na vaši slabost. Na vaši nepozornost. Normálně si na vás netroufnou. Když jste plný síly a obklopený“věrnými“, tak z vás mají strach a vyjí, jak vy jim naladíte. Ale jen se vám první zakousne do běháku, už vás trhají a slitování nemají. Zatáhnutý ocas mezi nohami před novým vůdcem, a poníženě ohnutý hřbet, doplněný o sklopené oči, to jsou oni - ti mocní a pak bezmocní…Hnus a blití, tak takový mám z nich pocit a že jsem jejich vrchního nemusel. A na pahorku už se šikují a na polnice dují a velice se rathují mocní nepřátelé….
Co ještě? Opodál žvaní kalousek. Zase s námi hraje „čestně“ a „poctivě“, už asi třetí funkční období. To se máme na co těšit! Okolo něj chlapci co po moci sliní. Slintají a chňapnou po všem, co by se mohlo hodit. Portrét starých časů a mladí nenasytní dravci. Už se blíží a budou nelítostní, jsou totiž hladoví. Pořádně hladoví!! Dlouho nebyli u lizu, a museli si vystačit jen s tím, co z hodovního stolu spadlo. Už to nedopustí a my jim ještě vystavíme zelenou. Jsme to ale tupci – hlupci - poskoci. Inu voliči. Z jakého asi základu, bylo odvozeno slovo“volič…“?!
Řešení?? Není nám ho třeba. My držtkou držet umíme a valit svoji kuličku stačíme. Tak pojďme spolu“levá pravá“, nám tohle stačí, žádna sláva. Toť čadských reků českých voj, Lidla zase bereme útokem – to je náš jediný a hrdinský boj!!!
He, he, he…bando. A pak, že vám nerozumím. Já jdu jen tak mezi vámi a jen tak – čumím! Vy všichni jste tím srabem vinni a ať píšu jak umím nejlépe – nebudete jiní! Tak nechte řečí, stejně nic tu nesvedete, tak nechme ten srab naším dětem…
Dobrou …. A že už soptíte? Tak to mi radost činíte!
EM