Dětský den.
Pozorovali jsme tlupu malých, černých opic. Ne, nešlo jak byste očekávali o tlupu malých Romů. Dnes jsme se totiž s Andělkou rozhodli zpestřit, naše jinak nudné žití, a vydali jsme se na návštěvu zoologické zahrady. Posléze jsme zjistili, že to nebyl tak úplně dobrý nápad, ale nepředbíhejme. Já jsem andělovi sice říkal, že je Den dětí a to se dějí různé zhůvěřilosti. Ale chtěla za zvířátky a tak jsme jeli. Důrazně totiž chtěla za“svým“kocourkem. Nabízel jsem ji sice, že se může mazlit z mým kocourkem, ale zdrtila mě výmluvným pohledem a tak jsem rezignoval. Už při vstupu do zahrady mi začalo být jasné, že to bude velmi perný den. Tento den si totiž vybrala ke své propagaci, jedná ze zdravotních pojišťoven a v rámci této aktivity, rozdávaly hostesky vstupenky zdarma. A podle toho to vypadalo. Den dětí byl v plném proudu a těch parchantů byla plná zahrada.
Zdarma lístky uvedená pojišťovna zajistila( jméno pojišťovny nelze uvést, díky tvz.náhubkovému zákonu) v krajském městě(jehož název, díky náhubkovému zákonu taktéž nelze uvést). Ale zajistila je úplně pro všechny a tak jsme velmi rychle zjistili, že tato pojišťovna pojišťuje socky, Romy a mě. Hned u vchodu se mě pokusili zbavit starosti o můj mobil, peněženku a fotoaparát Juraj Krivozub a Tibor Tataj( kašlu na náhubkový zákon!), ale jsme už zkušený a tak jsme se poměrně tvrdě o svůj majetek postaral. Pak už jsme zamířili přímo za zvířátky. Dav nás vcucnul a my byly vláčeni od klece ke kleci a chvílemi jsme měli pocit, že by nám v kleci bylo lépe. Děti byly v transu. My taktéž. Karneval jak se patří.Všude cukrová vata(nejvíce v srsti zvířat) , hranolky a kečup(ještě teď jej odstraňuji z oblečení) , zmrzlina a klobásy, pivo a limonáda, vše co lidi rádi a děcka především.
Prostě Dětský den, jak má být. Všichni byli nadšeni - až na nebohá zvířata. Ty konsternovaně sledovali útok malých lidských bestií a neměli žádnou šanci uniknout. Děti je zásadně krmily(přesto, že všude byly cedule“NEKRMIT!“). Stále po nich žádali různé cirkusové kousky, což potomkům divočiny dělalo evidentně potíže. Děti je chtěly zásadně hladit a asi by většinu vyhladily. Jejich rodiče nezůstávaly pozadu a za své peníze…si chtěli mohutně užít. Takže neustále se požadovali, aby zvířata panáčkovaly, dělaly kotouly, vrhaly se na sebe a rvaly se pro pobavení davu, nebo se s jejich dětmi vyfotografovaly...Útok asi deseti tisíc dětí a jejich stvořitelů měly na zvířata devastující účinek. Většinou zpitomělé chytaly pochutiny vržené davem, snaživě se tím svinstvem cpaly a pak za huronského řevu zvracely. Mnohá ze zvířat se během Dětského dne naučily eskamotérským kouskům. Nedivím se, že mnohá pak musely vyhledat pomoc zvířecího psychologa…
Již dávno jsme zjistil, že vydat se do Zoo na Dětský den je čirý masochismus a stále jsem si opakoval“Herodes, to byl král!“. Na tuhle loupeživou hordu by byl krátký i legendární monarcha. Děti šly po zvířatech zcela systematicky a ničily je klec po kleci. Laskominami je zcela zasypaly a pak většinou vyžadovaly kousky přímo akrobatické. Tuto torturu doplňoval zvuk trumpetek, rachot řehtaček, stříkaly na ně vodu a jiné tekutiny z dětských stříkaček a ječely jako tlupa paviánů – což i paviáni pozorovali z netušeným obdivem. Zvířata byla na konci svých sil – ti smradi je doslova paralyzovali. Navíc pokud by tam byly pouze lidské mláďata, tak by to snad mohly zvířata vydržet. Ale mezi běžnými návštěvníky se pohybovala i spousta cikánu a to už šlo doslova o život.Cikána totiž nezastaví nic. Ani tygr šavlozubý! Teror všeobecný. Ty děti, naše i romské, vytvořily v zoologické zahradě atmosféru nepodobnou finále Super starr. Ječely, každé zvíře povzbuzovaly, nutily k vystoupení v duchu Cirkusu Berousek. V této atmosféře by panáčkoval i legendární Tyranosaurus. Zvířata jančila, metala kozelce, panáčkovala, přeskakovala imaginární obruč, pojídala popcorn i hamburger, lísala se a stála modelem pro všechny paparazzi i v sexistických pózách. Bylo to krajně nechutné, ale pro dav to pravé.
Pak už byl Dětského dne konec. Evidentně šokovaný op se díval za odcházejícím davem a asi dumal o tom, že se evoluci zdárně vyhnul a že mu stačí úroveň, které dosáhl. Uštvaný král zvířat už netečně pozoroval dětské ručičky, které se mu prostrkovaly skrz mříže a snažili se ho pohladit. Lama si olizovala cukrovou vatu ze srsti a dumala o tom, že měla být raději predátorem a živila se tím lidským potěrem. Slon už pak rezignoval vůbec a pokusil se chcípnout. Zmučeným pohledem vyprovázel dav dětí a jejich živitelů i binturong a to je velmi flegmatické zvíře. Všechny zvířatka pak měly na palici proti sluneční stínítka, které snaživé hostesky vydávaly společně se zdarma vstupenkou. Byly vybaveny i slunečnými brýlemi – dar od charity Ostrava a měly na sobě pláštěnky od Hellera – to byl generální partner akce.. Prostě Dětský den to je teror v neředěném stavu.
Vlekli jsme se s Andělkou k východu a viděl jsem na ni, že dítě v tomhle stavu by nechtěla ani od Brada Pitta a natož ode mě. Návrh, že se měla věnovat mému kocourkovi, proti tomu, ze kterého již našla jen slintajícího blba, teď přijímala s pochopením. Den dětí v zoo, to je teror a už nikdy, přátelé nikdy se podobného hrůzince nezúčastním.
Takže to je tak asi vše o našem Dětském dni. Náš nebyl. Ani nemohl. Ta horda ho obsadila a užila si totálně – bez nás, i s námi.
Dobrou
EM