Cizinec!
Cizinec!
Ať jdu, kam jdu, ať se vyskytnu v jakékoliv společnosti – všude jsem cizinec! Možná, že se vám to zdá logické. Nejspíš necítíte problém? Ale je tam! Být cizincem problém je! A mnohonásobný, když se cítíte být cizincem: „ mezi svými“! Od doby mého dětství se tento problém se mnou vleče! Posuďte sami – už když jsem se narodil, narodil jsem se jako cizinec! Kdo mojí „tvorbu“ sleduje, ten ví, že jsem se narodil na samotném okraji civilizovaného světa! Spíše, až za ním! Já, kultivovaný a citlivý jedinec se smyslem pro krásu, lásku a vzdělanost, všestranně kulturně zaměřený, jsem se narodil uprostřed kmene naprostých primitivů!!! Idiotů!!! Rváčů a hrubiánů! „Lidská spodina“ se takové sebrance říká! Proč jsem se narodil tam a ne jnde??? - to mi moje citlivá a křehká maminka nikdy nevysvětlila! Těmi lidmi pohrdala, tak jako jsem jimi pohrdal já - a jako oni pohrdali námi! Byli jsme cizinci uprostřed nepřátelského kmene! Nesli jsme svůj úděl statečně! Nepřipouštěli jsme si tu lůzu k tělu! Nechávali jsme jim pocit nadvlády a nadřazenosti a mysleli si o těch lidech ( „lidech“???!! ) svoje. Všichni to byli hlupáci a idioti, ředění nepravidelným výskytem kreténů… i starosta byl alkoholik, surovec a nekrofil!! Přesto ho všichni uctívali! Kdo ho nectil – většinou dlouho nežil! Než bychom s maminkou skončili se sekerou v lebce, nebo utopení pod splavem – tak jsme raději drželi „basu“ – tak se tomu v tom kraji maniaků a děveček říkalo! Ti vodnatelní poskoci uměli jen sloužit – nebo se rvát! Ale v jednom, v jednom vynikali nad všechny – v závisti a chamtivosti! My s mámou jsme nikdy nic neměli – přesto jsme jim stáli zato, aby nás okradli… A když jsme neměli nic na druhou – tak jsme sloužili alespoň jako prostředek k ponižování a posměchu! Blahoslaveni slabí duchem – to jsou moji rodáci! A já?? Mezi nimi? - Cizinec!
Lstiví. Podlí! Zákeřní!! Tak takoví byli a jsou obyvatelé kraje mého rodného. A – spanilého! Kraj ten v údolí hor – dříve nádherná scenerie – dnes prefabrikovaná, zastavěná krajina bez vkusu. Znásilněná bohatými a zbohatlými naboby bez vkusu a fantazie! Ošklivé stavby ničí krajinou spanilost dřívějších luk a pasek, na kterých se popásaly stáda ovcí a krav hlídanými obecními pasáky. Nejnuznějšími a nejtupějšími osobami jaké jsem kdy potkal. Devadesát procent dětí se rodilo ze vztahu pasáčka vepřů a obecních hlupačky - takže co vrh, to pád do ještě větší demence! Geneticky naprosto unikátní proces. Profesor Darwin by byl šokován! On prorokoval cestu – vpřed! Horalé ho doběhli a zamířili na cestu – zpět! Co dím , že zpět? V jejich podání jde o samostatnou evoluční větev! Kdy ještě větší blb zplodí ještě většího blba a tak dokola – kam??? Inu, na to si už odpovězte sami….
Takže - jakmile jsem dostal šanci z tohoto kruhu utéci – utekl jsem! Bohužel bez maminky, ta už neměla síly a tak dožila, spíše dotrpěla, obklopena schizofreniky, psychopaty a dementy všeho druhu v různých stadiích rozpadů osobností! Neměla to lehké! Bohužel ani já ne! Doufal jsem, poté co jsem opustil „rodnou hroudu“, že přijdu do jiného světa, kde se setkám s lidskými bytostmi. Vzdělanými! Lidmi!! Byl jsem natěšený! Joj! A přál jsem si potkat bytosti, o kterých jsem doteď pouze četl! O kterých jsem pouze slyšel! Lidi, kteří dělají čest tomu pojmu! Vrchol evoluční spirály! A koho jsem potkal?? Koho jsem našel?? Inu – vás!! Pouze a jen VÁS!!! A byl jsem tam, kde na počátku! – cizinec! Tam i tady! Ne, nevěřím, že ještě potkám, že ještě najdu! Civilizace je v hajzlu a já ne a ne to pochopit! Moje chyba! Věčný optimista! Věčný poutník! Hledač. Prospektor lidských duší!
Jdu a dívám se. Už nebydlím ani tady ani tam. Stále v pohybu. Hledám! Pátrám! Objevuji! A zklamán se před „lidmi“ zatahuji! Mám kamarády! Přátele! Do jedné místnosti by se vešli! Možná, kdybychom se namačkali, tak že do kupé! Jsem za ně rád! Za Andělku. Pavla! Ivanku i Petra! Honzu i Vratislava! Za Zoliho! Gerryho! Terezku a Tinu! Jo a za Bennyho!! – i když to je pes! Jenže – to je vše??? To mám být vzorek lidstva?? Které apokalypsu přežije??? To mi ho…
Jinak šrot! Kam vkročím – tam šrot! Nezamíchej se mezi šrot – nebo tě svině sežerou!! – říkala moje moudrá máma – maminka! Ale jak to provést a neumazat se?? Jak nesplynout?? Jak odolat?? Invazi barbarů??? Nevím? Unikám!! Stěhuji se!! A nic! Kam vkročím – tam čumím! Buď blb, nebo primitiv! - a když ne ti dva tak zloděj nebo politik – což je totéž!! Všude jsem cizinec! Nikde doma!
Ale co?! Ta cesta stojí za to! Ta cesta – je cíl! Někde být musí – člověk! Člověk – to zní hrdě, prohlásil kdysi Ilja Erenburg! Než z něho udělali levicového ba přímo komunistického spisovatele a vymazali ho z čítanek… To umí! Primitiv – měnit dějiny! A mazat! V tom jsou mistři! Tak ať mažou, já pomažu taky – ještě je dlouhá cesta přede mnou! Před námi – Andělka je mi v patách - a kdyby nikdo – tak za ní to hledání stálo! Věřte - že stálo!!
Dobrou
Eman a jeho parta!!
Čtěte – třeba mě vymažou – třeba mě vypnou – třeba mě zavřou – ale neumlčí!!!
www.emanmarecek.estranky.cz