Blond.
( díl seriálu )
Ano, mojí milí, z „blond“ historek vzniká seriál. Ještě nedávno jsem si zcela vážně myslel, že téma“blond“ je již vyčerpáno. A zatím jsem vyčerpán pouze já. Totálně. Každý z dílů nekonečných blond příběhů, se na mě, a na mém duševním zdraví zvlášť, podepisuje zcela devastujícím způsobem! Já ten seriál totiž žiji! Já jsem jeho cílem!! Já jsme jeho obětí!!! Vlastně: její. Co historka to příběh který se odehrál. Já vím, že se zdráháte uvěřit, čeho všeho je Andělka schopna se dopustit! A to si, prosím, laskavě uvědomte, že vám píšu jen příběhy, které je možné vysílat před dva a dvacátou hodinou!!Ty nejpikantnější a nejkošilatější raději ani nepublikuji. Nechci mít oplétačky s mravnostní policií!!! Moje blond, má můza, ona bájemi opředená Andělka překonává i tu nejzvrácenější fantazii, která se objevuje v historkách a vtipech o blondýnkách!!! Nevěříte? Uvidíte!
Vím. Vím. Já vím dobře, že „moje“ Andělka, není tak docela blond. Že je přece zrzka! Ale, vážení, to jsou jen mimikry. To je ten kardinální podvod! Přebarvená blond, je totiž hrůznější bytost, než pravá blond! Od blonďaté blond blondýnky čekáte jen to,že bude uvažovat jako Paris, chovat se jako Paris, ničit vás jako Paris – ale od neblond blondýny typu Andělky, čekáte kultivované a moudré chování, distinguovaný projev a přirozenou eleganci, skromnost a důvtip. A??? A ona to rozbalí naplno - a jaká je Paris??? Že!!!
Jasně – já vím. Já vás slyším. Já vás přímo vidím!! Jak se přímo vinete k otázce: čeho, že tak zvráceného(?) čeho, že se tak zapamátováníhodného(?) čeho, že tak důležitého se“naše“ Andělka(opět) dopustila ??!! No stálo to za to – to mi věřte. Výsledky jejího“řádění“ jsou na mě vidět! A budou asi dlouho!! Masakr – fakt! Bohužel!!!
Takže blond? Zrzka?? Jak je odlišíte? Chcete je rozeznat? Opravdu?? Tak já vám poradím jak? Jak je to snadné? Kupte jim strojek na stříhání vlasů a hned ji demaskujete! Nekecám! Zažil jsme to. Jsem tohoto pokusu oběť. Sám jsem si naběhl. Sám jsem na experiment dojel. Tak vím o čem píšu! A Anděl se jen směje!!! Blond Anděl i když je zrz!!!
Jak se to stalo? Poslyšte příběh, který začal poměrně nevině a jak je u Andělky a mojí maličkosti zvykem – skončil katastrofou! Naprostou!! Onehdy jsem při pohledu do zrcadla a poté co mě z toho pohledu přešla prvotní nevolnost, musel konstatovat, že šedin mám opět více, a navíc, že je mám docela odrostlé. Chce to holiče, blesklo mi mozkem a řekl jsem si, že navštívím holky z holičství a nechám se udělat krásným…Když jsem k nim dorazil, měli plno. Povídám Andělce: „Hele, už mě ty kačeny nebaví, stojí mě majlant a ještě na mě nemají čas“, takže“ Co se na ty nány vykašlat? Koupím já si strojek na stříhání a ty mě ostříháš!“ dodal jsem! Ty jo!! To jsme si dal! Ta koupě samozřejmě proběhla v klidu a byl u něj i návod, že strojek je i pro blbé, a tak, že bych ho mohl obsluhovat i já! Jen jsem se ujistil, zda i Andělka vše pochopila a šli jsme na to!! Ještě jsem ji raději řekl, že“ musí vzít na začátek osmnáctku a ostříhat mi hlavu tvz. nahrubo a pak, že vezme dvanáctku a okolí mé hlavy, skráně a kotlety zkrátí na povolené minimum“. Dělala, že všechno chápe…jako obvykle. Já blb myslel, že chápe opravdu! Pak se dala do práce. Z hlavy mi začala ubývat vrstva vlasů a na podlaze se hromadili jejich trosky. Andělka se ukrutně soustředila na výkon. Špičku jazyka skousnutou mezi zuby a pekelně soustředěný výraz. Na hlavě už mi moc vlasů k ostříhání nezbývalo. Napětí z výkonu houstlo. Strojek jezdil po mé hlavě a zbavoval ji porostu. Trochu moc, ale měl jsme za to, že vše jde podle plánu. A o toho soustředění Anděl povídá:
„ Kdy tam mám dát tu osmnáctku???!!!“
Bác! „Jak, kdy tam máš dát osmnáctku??“ – sípal jsem.“Tu jsi tam měla dát na úvod“, pokoušely se o mě mrákoty, a začal jsme chápat, proč mi na hlavě zůstává porost, jak právě propuštěnému muklovi!! Anděl se zatvářil nechápavě a dotčeně:
“No, já jsem to trošku popletla“, zachraňovala situaci. Teď tam chtěla dát tu“dvanáctku“, ale tu jsem ji vztekle vytrhl z ruky. „Doraž mě!“ poprosil jsme zničeně a doufal jsem, že slovičko“trošku“, už nebude mít nikdy v životě důvod říct. Ty jo! Takže trošku…
„Trošku?““ Trošku?? „ „Trošku???“ mlel jsem z posledního.
Mě trefí – napadlo mě! Bohužel - netrefilo! Ani teď ne! Co já všechno přežiji?? S Andělem?! Blond se tvářila omluvně a snažila se zachránit situaci, řečmi, o tom jak mi to sluší, jak jsem omládnul, jak je to moderní – ble, ble, ble…
Kolikrát ještě? To není možné, že s blond nic nedopadne normálně. Vždy katastrofou. Koukal jsem se do zrcadla a nevěřil svým očím. Tři milimetry nad obzor mi tam Andělka nechala!! Takovému účesu, se za dob mého mládí říkalo“na Uzbeka“ – teď jsem ho měl na hlavě!!!
Chodící blond katastrofa, se mé historce, ve které se vám ještě s námahou snažím vylíčit můj trudný život s ní směje. Prý se mi to povedlo. TO se povedlo blond Andělovi a ne mi!! Ale ona se jen směje. Mě by musel osvobodit každý soudce – pokud by to nebyla blond nebo feministka. Co za zvěrstva s ní ještě zažiju??
Vlasy mi pomalu ale jistě dorůstají. Ještě uplyne mnoho vody, než budu opět krásným. Ale Andělka už vyhrožuje“že, příště se jí to určitě povede!!“. Mám se na co těšit. A vy se mnou. Alespoň bude o čem psát, že?!
Tak dobrou
EM