Hrůza.
„Ten chlap byl divný. Dal si guláš…“.
„Moc divný, dal si guláš a dvě piva…“.
Tohle vypovídal výčepní restaurace „U Magora“, a díval se upřeně do oka kamery komerční televize. Všude okolo visely cáry servírky a dotyčný sám vypadal, jako totální magor. A jako totální magor mi připadal i redaktor oné nejmenované televize, absolutně intelektem nepolíbený, který se ptal na hosta, jež se toho dne u nich stavil v hospodě a místo placení, nechal nebohé servírce na dlani granát a odešel. Překvapená servírka už ho zkasírovat nestihla – nyní visela všude okolo nás. Teď už se stala součástí černé kroniky a také velmi žádanou obětí televizních zpráv. To jsou pro televize, jako je NOVA přímo hody. Takový případ se hned stane“události dne“ nebo přímo“zprávou týdne“.
A právě teď jsme němě zíral na práci“investigativního novináře“, který zpovídal evidentního trotla s číšnickým flekem. Sice se ho správně zeptal:
“ Cože to bylo za chlapa, jenž místo penězi platí sekaným olovem“?
Ale pak už jen chápavě kýval hlavou když mu ten Magor odpovídal:
„Že to musel být hrozně divný chlap, protože si dal guláš, pivo a dvě vodky…“.
Nesvéprávný pingl nad svojí odpovědí, sám chápavě kýval hlavou – jakože na to přišel, a ten blb s mikrofonem v ruce kýval nagelovanou palicí, jako že tedy ano. Němě jsem zíral na tu dvojku a začal jsem kývat hlavou i já, jako že všechno chápu . Nic jsem nechápal. Nic. Nějak mi hlava nebrala, proč má být měřítkem podivínství a podezřelostí fakt, když si člověk objedná guláš a pivo. A pokud to navíc a dokonce zkonzumuje!! Pravda, když by tohle dokázal objednat a sníst v naší sídlištní krčmě, tak by za podivína platil. A pokud by to opravdu navíc zkonzumoval, mohl by klidně skončit i jako ona nebožačka. Protože, račte chápat, v naší krčmě“U Špeka“, si guláš poručí jen absolutní magoři. Totiž - k jídlu to není a stojí to jako v Hiltonu.
Ale zpět k případu servírky, která teď nebyla zrovna ve své kůži. Stop tam milovník gulášů mnoho nenechal a vlastně i kdybychom poskládali zpět servírku, tak si moc nepomůžeme, takže případ byl, slovy onoho genia s mikrofonem“ opravdu zapeklitý“. Možná by pomohlo, kdyby se redaktor a snad třeba inteligentnější inspektor třeba zeptal na to“jak onen zločinec vypadal“? Jestli byl třeba kudrnatý, měl knír, nebo měl na pravé straně ruku? – to by mohlo vyšetřování kdesi posunout. Z toho už by se dalo leccos vyšetřit, ale mít jen tu stopu, že to byl podivín živící se koninou a pivem – tak to nikoho k cíli pátrání nepřivede.
Sedě na gauči tupě třeštíc zakalený zrak na obrazovku, čekal jsem nějakého Kolomba a on – jen trouba s mikrofonem a evidentně zfetovaný hospodský. Užívali si svých patnáct minut slávy a dštili na děsem zkoprnělý televizní národ, vidinu maniaka, který se cpe gulášem a na kusy trhá ženy!!
Ta reportáž dokonale demonstrovala tuhle novou dobu. Infatilizace společnosti se tomu tuším říká. Vysílání, které je postavené na thymolinovém úsměvu nejoblíbenější redaktorky, jejíž jedinou předností je, že má prsa číslo šest, blonďatou hřívu a věčný úsměv a to i ve chvílích, ve kterých oznamuje smrt malého hošíka pod koly tiráku, stejně jako když oznamuje národu, že se v místní zoologické zahradě narodilo slůně. Zprávy zásadně nesmí zaměstnat naší hlavu! Vše musí televize říct za nás. Ostatně program v kterémkoliv soukromém mediu není vůbec důležitý. Důležitá je pouze reklamní část programu. Ostatní je omáčka. Guláš. Guláš jako v břichu onoho bestiálního vraha, kterému se podařilo vyrobit, tak šťavnatou reportáž pro nejoblíbenější televizi s nejoblíbenějšími reportéry s naprosto skvělými pořady a mega filmem v sobotu v osm…
Bylo to slávy“když čas oponou trhnul“, a k nám vstoupila demokracie. Tak se tomu alespoň nyní říká. Ale s ní nepřišel zákon. Ani po dvacíti letech nedorazil. Ale dveře přímo rozrazil bulvár! Škvár. Nízkost, hnus, hrubost, sex, příběhy slavných i „slavných“. Premiér nahý a ztopořený. Zlatá pěnice v alkoholické léčebně. Filmový milovník z filmů předválečných a miláček žen, nyní umírající na rakovinu v levném penzionu. Všechno to ti“investigativní“ vyčenichají. Jsou za to placeni. A my jsme rádi. Už žádné problémy. Krize? Jen krize identity.
Jestli jsem například normální, když nejsem gay nebo neprovádím sex v latexu.
Nevím jak vy, ale i mě bulvár dostal. Žiji od“události dne“ po „zprávu týdne“. I mě dojímal příběh Lájoše, který nepřeplaval Labe. I já žil dovolenou“vyvolených“ kdesi v Toskánsku, kterou si nikdy nedovolím. I já bych chtěl být opuštěným štěňátkem, na které se teď skládá celý národ. Inu televize – to je moje. A komerční obzvlášť. Možná, že i vy patříte k těm 92, 5 procentům Moravanů, kteří pravidelně sledují ČT 2…ano, takto dopadl seriózní průzkum jakési obskurní agentury. Ale spíše si myslím, že sedíte s maminou každý večer u TV Nova a požíráte tuny křupek. A okusujete si nehty, jak vás ty události které mění svět, berou.
Inu jsme moderní a lační všeho, co je klipovité a nenamáhá nám mozkové buňky. Jak by taky mohlo namáhat něco, co nemáme, že? Tak vážení, hajdy k bedně a ať vám to dnes zase všechno pěkně a vyváženě podají.
Ještě na závěr. Samozřejmě jsem se nedozvěděl ani já ani diváci, kdo to byl onen granátník, ale alespoň jsme mohli sledovat reklamu na hospodu, kde dělají opravdu ďábelský guláš…
Dobrou
EM
P.S. Více na